…a tak se můj život ubírá dál

Něco takového se mi dlouho nestalo. Jsem na místě, kde cítím naprostý klid. Úžasná hudba, v krbu plápolá oheň a za okny jeden svět rozdělený na dva jezírkem. Jedno je zmrzlé a přes úzký chodníček je druhé, plné života v podobě zelených květin, které si díky termální vodě dál žije svůj život beze spánku. Sedím v úžasné kavárně, pojídám zmrzlinu a popíjím víno. Za okny se střídá sníh a slunce. Je to kouzelné. Sedím v úžasné kavárně zády do středu, poprvé v životě zády….Nikdy nesedím zády. A čtu si. Jak dlouho tu zůstanu nevím. Možná do zavírací doby, možná už jen chvíli. Ale vím, že se sem ještě vrátím.Něco se najednou stalo. Chci žít.  Chci dál žít. A jít dál svou cestou. Přesně proto jsem odjela. Sem. Abych se zase našla a vrátila. Nebude to tak rychle a hned, ta cesta bude ještě dlouhá a vím, že s klacky pod nohy. Ale vím, že ji zvládnu.Děkuji. Děkuji za všechny, kteří mě přišli za posledních pár dní do cesty. Ať to bylo jakkoliv a i když dlouho nezůstali. Už mám zase bušení srdce a motýli v břiše. Děkuji. Pláču…