Indie_březen/2018

15.3.2018

Tak máme před sebou poslední noc a zítra po obědě odjezd na letiště. Uteklo to až hrůza a nějak se nám úplně nechce. Já mám naštěstí vidinu pokračování v jiné destinaci ještě na další týden, ale ty přelety fakt nechcete.

Dnes jsme byli na posledním výletě v Old Goa, kde je více křesťanské náboženství. Více najdete zde https://cs.wikipedia.org/wiki/Velha_Goa. Nakoupila jsem zbylé potřebné dárečky a tak různě a těším se už na Vás a na jaro u nás a na to, až to v tom Prostějově prostě rozjedeme!

Každopádně včera jsme zažili monzun a deštivou smršť, kdy nám voda stála v koupelně po kotníky. Hlásili déšť i na dnešek, ale nekonal se. Stále dusno a vedro, že se člověk nechce ani pohnout. Každopádně mám již sbaleno, kdyby ještě něco přišlo, ať už je to v suchu v kufru. Právě čekáme na večeři. Už nevíme co si dát. Jídlo je výborné, jen jsme už ochutnali asi vše. Celé dopoledne zítra nás čeká ještě koupání, oběd, drink, utratit zbytek peněz a Na shledanou Indie. Určitě tu nejsem naposledy. A jednou, jednou pojedete určitě taky.

12.3.2018

Krásné dobré ráno. Doufám, že i u Vás slunečno. Tady je už skoro poledne. V noci mě opět potrápila horečka. Věřím, že poslední. Zahajuji léčbu zcela jinak. Po snídani jsem hupla do moře. Trochu se prosolit a propláchnout dutiny. Protože už mě to fakt nebaví. Moře je dost teplé a slunce dnes v oparu, tak jsem vydržela asi půl hodiny. Teď si velebím opět v polštářích s výhledem na moře. Už zde mám vysezené místo. Je mi fajn a jdu do drinku. Jmenuje se espresso martini (vodka, kahlua, espresso). Jsem na tu kombinaci zvědavá. Syn s bráchou odjeli na skůtru do Chaudi na nějaké nákupy, dcera nabírá bronz i za mě. Ráda bych na slunko ještě vylezla, ale údajně se sem řítí bouře. Teda prý by mělo ve čtvrtek pršet. Cosi se motá dole u Srí Lanky a jde to na nás. Tak uvidíme. Snad ne žádné tornádo. Jen koupelnu máme venkovní, tak sprcha nebude třeba použít. A na wc nás to rovnou umyje. Chtěli jsme zítra na výlet, kvůli počasí ho přesuneme právě asi až na čtvrtek. Dnešní plán je jasný. Užít si to.

Už včera jsem Vám chtěla sdělit myšlenku, která mi zůstává v hlavě. Trochu drsnější téma, tak to klidně nečtěte. Pohřbívání v Indii. Nikdy mě nenapadlo si něco takového načítat. Člověk to bere nějak automaticky po svém, že. A když zjistíte, jak je to jinde, tak prostě…tak je to prostě jiná kultura. Pro mě však něco, co nevím jak popsat nebo jak se k tomu vyjádřit. Prvotně asi trochu šok. Vlastně pořád šok. Řeka Ganga…je o obsahu opravdu všeho. I mrtvých těl. Popsáno na googlu dokonale. Jenže to není jen Ganga. Je to jakákoliv řeka, kde lidé žijí a umírají a pokud není řeka, je to jakási jáma nebo propast. Prostě, hřbitov zde nenajdete. Po smrti Vás rodina zabalí do bílého plátna a na břehu řeky postaví hranici z nakoupeného dřeva. Koupíte tolik dřeva, na kolik máte. Nejstarší syn zapálí hranici i se zemřelým. Až hranice dohoří, zbytek všeho je svržen právě do řeky. Takže někdy tělo ani celé neshoří. O zbytek se postarají ryby. Ženy na tyto obřady nemají přístup. Zůstávají doma. Pálení těl znamená očištění duše. Tělo je zde bráno jen jako obal a to po celý život. Tak mě napadá, že proto zde nikdo neřeší, jak kdo vypadá. Tělo berou pouze jako „nádobu“ na duši. Pokud se jedná o dítě, to spalováno není. Nepotřebuje očistit svou stále ještě čistou duši. Jednoduše je zabaleno do bílého plátna, přivázáno na plochý kámen a vhozeno do řeky. Údajně se však ministryně vodních zdrojů snaží vymyslet, jak řeku Gangu očistit od mrtvol. Po tisíci letech tradice však netuším, zda má šanci na reálné provedení.

Nechám Vám prostor na vstřebání. Možná z Vás někdo toto věděl. Já ne. Tak krásné pondělí a my jdeme na lehký oběd. A pak odpočinek. Zítra už to vidím na jógu.

11.3.2018

Zdravím Vás všechny po delší odmlce. Nemoc mě skolila natolik, že jsem nebyla téměř ničeho schopna. Celodenní výlet mě dorazil a pak sobotní dopolední výjezd na trhy do blízkého městečka úplně. Odpoledne už jsem nebyla schopna ani vstát, horečka se blížila 39° a tak došlo nakonec i na antibiotika. Taková rychlá na 3 dny a asi hned zabrali. Po silné zázvorové vodě (rozmixovaný jen zázvor s vodou), jsem se dvakrát vypotila a teplota klesla na 37,4°. Děti kolem mě běhali, měnili prostěradla, obklady na čele, nosili pití. Na jídlo jsem celý den neměla ani pomyšlení. Jen spát a srážet teplotu. Dnes se už cítím dobře. Jsem bez teploty, jen mám hrozný kašel, takový ten, co máte pocit, že vykašlete plíce a hrozně to bolí. A rýma a ucpaný nos. Prostě si to užívám. Je pravda, že před odjezdem pracovní nápor byl velký a teď když jsem vypla, tělo si to vybralo. Už prostě mohlo. Co mě strašně štve, že nejsem schopna jógy a na antibiotikách ještě minimálně dva dny nebudu. Vidím to až tak na úterý, možná středu. No co se dá dělat.

Obraťme list. Výlet byl fajn. Byli jsme navštívit městečko Gokarna, stát Karnataka, vzdálené 90 km od Talpona Beach. Navštívili jsme pár Templů. Nechtěli nás však pustit k hlavním obřadním aktům. Mají speciálně jiné cesty pro cizince, kde toho zase moc k vidění nebylo. I přes přísný zákaz focení, neb jsme tam byli jen my, se nám něco málo povedlo vyfotit na mobil. Po návratu domů určitě vytvořím album a budete se moci pokochat. Před návratem jsme navštívili ještě blízkou pláž. Cestování tady je náročné. Aspoň pro nás. Silnice téměř neudržované, všude psi a dobytek, neustálé předjíždění a troubení. Víc jak 80km/hod se jet ani nedá. Kousek cesty trvá i dvě a půl hodiny. V tom vedru úmorné. Jejich pozornost při jízdě je však neskutečná. Je pravda, že jim nezbývá nic jiného než se opravdu věnovat provozu. Taxi nás stál 1200 rupií na osobu, což je na naše 400 Kč. Jeli jsme v 6 ti lidech. Je tu neskutečně levně. Ne jen jídlo, ale i jejich rumy, oblečení, sponky, kosmetika, benzín jen o něco levnější než u nás. V sobotu dopoledne jsme vyrazili na krátký výlet do městečka Canacona Chaudi asi 20 km od nás. Původní záměr jet na skútrech a protáhnout do dalších dvou měst se změnil díky mému zdravotnímu stavu a tak se jelo taxíkem tam, tuk tukem zpět jen do Chaudi. Tuk tuk je úžasná věc. Do kopce, když jste plně obsazeni, (tedy řidič a čtyři dospělí, normálně je pro dva až tři lidi, ale tady není problém a kdo se vleze, ten jede), máte pocit, že budete tlačit. Cena na 20 km vzdálenost 400 rupií (asi 130 Kč). Trh byl úžasný, hlavně zelenina a ovoce a hromada koření. Obchod s ajurvédskou kosmetikou a spoustu dalšího.

A teď trochu z jiného soudku. Je to tu opravdu úplně jiný svět. Spousty polozbořených domů, které obývají celé rodiny. Uvnitř jsme nebyli, podle informací mají však jednu místnost. Sem tam nějaká ta plastová židle, spaní na jakých si deskách ze slámy kde spí všichni, kuchyňský koutek. Ti movitější mají něco jako záchod a elektřinu. Vodu zpravidla jen v centrální studni, a pokud nemají wc, chodí prostě tam, kde uznají za vhodné. Ta nejvyšší kasta samozřejmě mezi těmito polorozpadlými domy má obrovská sídla obehnaná zdí. Ale více je těch chudších. Všude kolem hromada odpadků a mezi nimi spousty krav a psů a výkalů. Jedním slovem, opravdu bordel. Někteří dokonce spí podél silnic ve stanech i s miminy, nebo prostě jen tak někde na ulici. Taxikář po 17 ti letech práce, kdy se fakt vypracoval a dostává nejlepší zakázky, má plat 10 000 rupií (asi 3 300 Kč) na měsíc. Začínal na platu 1 000 rupií. Pokud stále jezdí a to hlavně v noci, je schopen vydělat kolem 25 000 rupií. Je to zde jedna z lepších prací. Pracuje se tu vlastně nepřetržitě bez dnů volna, stejně jak kluci u nás v resortu, jsou tu prostě 24 hodin, spí venku, najíst dostanou, co kuchaři uvaří. Děti chodí do školy denně kromě neděle. V sobotu končí o hodinu dříve, než v jiné dny. Po škole většinou pracují u rodičů v obchodech. V době sezónních prací pak nechodí do školy vůbec a jen pomáhají rodičům. Učí se tu ale od malička anglicky a fakt většina z obyvatelů tento jazyk ovládá.

Píši dnes na dvakrát, odpoledne mě opět přemohla horečka, tak jsem na pár hodin zalehla. Je mi ale lépe, tak ještě zítra jen relax a pak uvidíme. Akorát jdeme na večeři. Dnes budu asi jen o ovoci. A zítra Vám napíši zase něco víc. Tak krásný zbytek neděle.

8.3.2018

Po pár dnech odmlky trochu dalších zpráv. Asi jsem to přehnala se sluncem a dostala horečku. Od středy od večera, 38,4°. Jógu nedávám, ležím ve stínu, piju zázvorový čaj, čtu a spím.

Zatím jsme téměř nevystrčili paty s resortu. Respektive já s bráchou včera vyrazila na motorce do blízkého městečka. Brácha poprvé řídil skútr a k tomu vlevo. Na to že i autem už nejel nepamatuje tak dobrý. Byla to divočina. Psi, krávy, jiné motorky, auta, mraky lidí. Troubíš a troubíš a nic. Zažili jsme i jeden střed krávy s motorkou. Řeknu vám, cestou zpět jsem měla trochu strach. Lidi zde jezdí bez helmy, třeba ve čtyřech a s malými miminy. Prostě ho má v náručí, dítě tak půl roku, druhé tak dva roky sedí před ní a táta řídí. Často zde ženy sedí z boku s ohledem na jejich šaty. Asi to ani nebudu zkoušet. A teď k nehodě. Už jsme chtěli odjíždět a z jedné boční ulice si pochodují čtyři kusy dobytka. Obrovského dobytka. A vcházejí do hlavní rušné silnice. Dva přejdou, dva se zpozdili malinko a ten poslední prostě dostal chuť a skočil na krávu před ním. Jak to bylo mírně z kopečka, celkem zrychlili. A pak se to stalo. Vletěli dost prudce do cesty, kde zrovna jela motorka, na ní chlap s ženou, seděla bez držení a helmy bokem. Ta kráva to narvala přímo do ní a samozřejmě pád na záda a hlavu. Naštěstí žádná krev. Lidé kolem ohleduplní až jsem zírala. Hned ji zvedli a odvedli bokem. Jako jet tam ještě něco jiného, mohlo to dopadnout hůř. Nebo nedej bože jít pěšky (za tu zeď prostě nebylo vidět) nebo jet na kole…raději nedomýšlet. Tak ji teda odvedli, ženská v šoku, chrstli na ní vodu z pet láhve a bušili do zad, jako jestli je ok. Dál nevím, raději jsme opatrně odjeli. Pak výborná večeře a spánek neb mě zmohla první horečka.

Po propocené noci v horečce dnes ve čtvrtek ráno vyrážíme na delfíny. Malou rybářskou kocábkou. Bylo to úžasný. A ano, viděli jsme je. Kousíček od nás. Nádhera prostě. Vrátili jsme se před polednem a od té doby ležím, čtu, spím v obrovských polštářích přímo u pláže. Občas mi vyskočí horečka, tak dám zázvorový čaj s medem a lupnu ibalgin. Normálně ho u nás nekonzumuji, ale tady se asi fakt nechci dostat do rukou zdravotníků. Prostě tělo dalo stopku. Za chvíli budeme večeřet (tady už je 18:00 u vás 13:30), rychle se navíc stmívá a tak půjdu brzy spát. Zítra nás čeká celodenní výlet, věřím, že ho dám. Brzy se zas ozvu. A v pátek můžeme naplánovat opět živé vysílání. Tentokrát přes FB, tam Vás je více. Takže krásný zbytek čtvrtka a namaste.

4. a 5.3.

Druhý den našeho pobytu je v polovině. Nejprve se ale vrátím k pokračování doletu. Po příletu do Goa jsme čekali na odvoz. Další dvě hodiny nekonečné cesty auty. Únava se mísila s humorem, kdy prostě nevěříte, že je to možné! Nakládání kufrů do a na auto jsem zdokumentovala a dám po pobytu v Indii do alba. Dojeli jsme všichni i se zavazadly. Hurá! Čekala nás úžasná snídaně a pak rovnou postel. Občas jsme už měli snad mžitky před očima z únavy. Po krátkém spánku nás první čekalo moře a až do večera relax. V podvečer první jógová praxe a lehké protáhnutí po dlouhém letu. U pár pozic jsem se přistihla, že spím. Prostě…ostatní už dělali něco jiného a já jednoduše spala. Opravdu to byl nášup. V závěrečné šavásaně jsme s dcerou usnuly natvrdo.

Je nás tady asi dvacet dva a myslím fajn parta. Užíváme legrace, dobrého jídla, povídání, praxi. A to vedro. Ráno jsme praktikovali Jin jógu. Auuu to bylo pošušňáníčko. S nějakou tou kočkou na klíně či zádech (uvidíte ve fotogalerii později) a pak zase ta úžasná snídaně. Přes poledne nejde zůstat na sluníčku. Odpočíváme v obřích polštářích s výhledem na moře. Prostě nechcete nic jiného. No, už je 15h, tak na chvíli na sluníčko a v podvečer opět jóga. Tak zatím.

( O několik hodin později… )

Tak jsem se malinko přismahla na sluníčku. Prostě jsem usnula a je.

Zbytek dne jsme užili „hot jogově“. Krásné protažení, pár fórků k tomu a pak úžasná večeře a nějaký ten drink. Myslím, že jsem již chytla časový posun a nechce se mi spát. Za chvíli, až dobiji telefon, se zkusím spojit přes instagram. Tak se rychle spojte.

Je to tu jinak famózní. Žádní lidé, jen my. Personál a jídlo pecka, ubytování přírodní a zapadá sem. Opravdu krásný, jak Vás ráno vítají krávy u snídaně, kočky s Vámi cvičí jogu a slunce pálí. Ráj na zemi.

Plánujeme pár výletů. Jeden z nich na širý oceán za delfíny. Skáčou i tady kousek od nás, tak je snad uvidíme z lodi víc z blízka. Na potápění to tu není. Voda je však čistá a vlny úžasné.

Tak mrknu na telefon, a snad se nám za chvíli povede spojení.

3.3.2018

Jak už víte, jóga mě pohltila a já se jí věnuji čím dál více. Právě jsem odletěla do Indie, což většina víte. Zde se budu pouhých čtrnáct dní věnovat právě józe, meditaci, relaxu, přípravě na nadcházející období, kdy od dubna rozjedeme více praxe a já Vám budu moci zase vše předat. Samozřejmě budu hltat i sluneční paprsky, které mi už tak chybí. A jak jsem slíbila, budu se snažit přinášet Vám o mé cestě povídání.

Jak jsem se do Indie vlastně dostala?

Před dvěma lety, konkrétně v září 2016, jsem našla na internetu víkendový pobyt s jógou v Broumově, teď už nevím, jestli jsem oslovila kamarádku Barču já, nebo ona mě, každopádně jsme se rozhodly pro čtyřdenní pobyt v broumovském klášteře, kde jsme v jeho zahradách praktikovali ráno a večer jógu a přes den odpočívali nebo chodili po výletech v nejbližším okolí. Poznaly jsme úžasné lidi a slovo dalo slovo a já vloni odletěla s částí skupiny na Srí Lanku. S majiteli jógového centra z Prahy, kteří pořádali oba pobyty jsem se spřátelila a tak podzim 2017 proběhl opět Broumov a to už jsem věděla, že Indie mě nemine.

Nyní jsem na cestě, ne jen té životní, ale na té do Indie (i když i ta je součástí mé životní cesty). Přípravy nebyli nijak dramatické. S ohledem na zkušenosti vedoucích výpravy, kteří zajistili vše kolem, není do Indie nutné žádné očkování a tak jsme se už jen těšili. Čas se krátil, zima v Čechách nabývala na své intenzitě a já už fakt toužila po teple. Mám ráda hory a lyže, ale slunce a pláž je pro mě prostě víc. Co je pro mě asi nejhorší před každou delší cestou, a to, ať je kamkoliv, tak je balení. Nesnáším balení. Je pravda, že sebou vozím čím dál méně věcí. I když doma mi vždy říkají „co v tom kufru zase máš, to se nedá unést“. Pravda, váhový limit je pro mě noční můra. Ale nakonec to vždy zvládnu. A tak i letos jsme nakonec v klidu odletěli.

Létání jako takové mi až tak nevadí. Nemám ráda vzlety, ty asi nejvíc a přistání mě taky zrovna nebere. Bohužel to k tomu patří. A pak ta nekonečná cesta. Odlet byl naplánovaný na 6:40 našeho času. Sraz na letišti 4:40. Let měl zpoždění a tak jsme vzlétli až v 7:30. Únava narůstala, hlad taky, Čekal nás pouze krátký let do Bruselu a pak mezipřistání s přesedáním. Letiště v Bruselu je fakt velké. Měli jsme díky zpoždění trochu naspěch, ale vše klaplo na jedničku. Můj bratr, který letí s námi, prohlásil při přecházení k novému letu, že už jdeme tak dlouho, že snad už došel až do Bombaje. Tam nás totiž čeká další přestup a to i s vyzvednutím velkých zavazadel. Další let trvá celých osm a půl hodiny. Konečně dostáváme jídlo. Z hladu a únavy nám začíná být trochu nevolno. My s dcerou máme dopředu objednané veganské jídlo. Je super, že na dlouhých letech si opravdu můžete vybrat různé druhy jídla. Let probíhá v pohodě.

Odbavování v Mumbai bylo zajímavé, pasová kontrola asi pětkrát, samozřejmě otisky prstů, viza, a zase kontrola…užili jsme si to. Poslední let trval už jen 70 minut a byl asi nejhorší ze všech, co jsem kdy v životě absolvovala. Přílet do Indie klapl na čas a čekala nás poslední cesta auty i se zavazadly, vzdálena asi 140 km k místu pobytu. Ale o tom až zase zítra.

Jinak je zde vedro, 35° ve stínu, a plus čtyři a půl hodiny. Takže po celém tom maratonu opravdu dobrou noc. V ČR je 17:40, tady 22:10. Jsme mrtví.